30.01.2012 Politici ven z úřadů
Při cestování dostávám občas zajímavé nápady.
Protože už jsem delší dobu ze školy venku a z předmětu "politologie" (ve kterém jsem si tehdy liboval) jsem už mnohé zapomněl, dovolil jsem si pustit při cestě autobusem přes děhylovský kopec fantazii svou na špacír. Za volantem se mi to občas taky stane, nicméně tam si fantazii vzhledem k riziku následků nepozornosti jakési meze kladu. A napadla mě taková zajímavá myšlenka.
Už dlouho lavíruji a pohrávám si s tezí, k čemu jsou nám vlastně politické strany, když prostřednictvím těchto zájmových uskupení se už dávno neprosazuje ani veřejný zájem (spíše ten členský, individuální), ani myšlenkové ideje vedoucí ke kvalitnějšímu a zdravějšímu životu v této společnosti. Pokud bych zahrnul i zdraví duševní (možná především), pak je to evidentní. Morální bída, kterou tento stav přináší, bublá a bobtná, nezodpovědnost a liknavost, hrabivost a nezájem se v podobě všeobecné nasranosti převalují nad radnicemi i sněmovnou. Pravice a levice, to všechno už odvál vítr devatenáctého a počátku dvacátého století. Dnes už nic takového neexistuje. Modrá, rudá, oranžová, hnědá, zelená, žlutá barva jsou jen symboly, za kterými se skrývá boj o to, kdo bude mít možnost sestavovat pravidla fungování této společnosti. Co je vlastně dneska politika? Je to ještě stále "věc veřejná", do které veřejnost vidí? Jak jsme se mohli přesvědčit, tato doba vyprodukovala v podobě Věcí veřejných a strany Andreje Babiše zvláštní druh mocenského uskupení, které nelze jednoznačně přiřadit k levici, ani pravici (ostatně i u jiných je to poměrně problém, protože skrze floskule se to poznat nedá a chování mají všichni stejné – jak poznamenal nedávno kolega k jednomu ostravskému politikovi v rudém hábitu – "on je sice komunista, ale za práh jeho vlastního domu mu to nesmí, tam se chová jako ukázkový buržoust" – a to potvrzuje mou tezi, že bližší košile, než kabát a tedy že pud sebezáchovy v podobě hrabivosti čili "jištění existence" je silnější, než barva partaje). Co je na VV podivuhodné, že už ani nepotřebují žádné oficiální přičlenění k oněm politickým floskulím "vlevo" a "vpravo" a jako zájmové uskupení vzešlé přímo z podnikatelského prostředí chce prostřednictvím uzmutí moci určovat pravidla v prostředí, ze kterého sama vzešla. Největší konkurenční výhoda-stanovovat pravidla. Předtím to sice probíhalo také, ale skrytě. Dnes už doba nazrála, aby padlo i toto tabu. VV úspěch mít nebudou, ani Babiš. Ale přijde uskupení, kterému se to podaří. Bez hlášení se k „levici“ či „pravici“. Maně si vzpomínám na jeden z románů A.C.Clarkea, kde se o přízeň voličů ucházely korporace. Vyhrála ta, která slíbila v průběhu volebního období zacelit ze svých prostředků ozonovou díru nad Antarktidou. Člověk, který v padesátých létech navrhl princip telekomunikačních satelitů, bez kterých si dnes ani pomalu neprdneme, toho bych na lehkou váhu nebral.
Takže co s nimi, s kluky politickými? Potřebujeme obměňovat prostřednictvím voleb hlavy nejvyšších státních úřadů? Nebo ne? Těžko říct. Jisté je, že volby, které stojí tolik peněz, fakticky dopadají tak, že nakonec vládnou ti, které jsme (někdy ani většinově) nevolili (a to na komunální i celostátní úrovni) s programem, se kterým nesouhlasíme. A příští volební vítězství jiné strany způsobí, že ze starosty se stane místostarosta a z místostarosty starosta. Kam taky s ním?
A tak bych třeba zavedl kariérní úřednický řád a to až na pozici "ministr". Pokud by úředník splnil a plnil by i nadále přísná etická a morální kritéria, měl by práci zajištěnu. Byl by třeba vážený. Ne, že za čtyři (ale spíše za dva, když na politickou objednávku jest chlapec bulvárním deníkem vyblejsknut, kterak se v průchodu mucká s milenkou, což nemá naprosto žádný vliv na jeho funkci živočicháře, což už ale morálně pomatená bulvární veřejnost neřeší) roky se obmění repre a tak je potřeba za ty čtyři/dva roky co nejvíc nahrabat. Nebyl by žádný předseda vlády, byl by pouze prezident jako symbol státu a státnosti, takový moderní monarcha, když lidé – jakožto ze své přirozenosti stádní tvorové – potřebují říjného jelena.
Mno, hezky jsem si myšlenkami zaběhl. Je mi jasné, že to není zdaleka úplně domyšleno, ale jakýsi základ se už rýsuje.
Komentáře
Stále si rád u Tebe počtu. Navíc dobrou myšlenku, jak zvídavý člověk ve světě potká. Ještě dořešit tu obtížnější část. Realizace, uvedení do života, to zatím nikdo nevymyslel, jak na to.Jak prolomit ty dvě překážky - vlastní politiky, co se snadno svého blahobytu a moci nevzdají dobrovolně, ba ani násilím a těžko chápavá mlčící většina, která jim slepě věří jejich lžím. Třeba takhle - odhal zločiny jednoho politika a rozsviť pěti nejbližším zabedněncům.
Tyto dny myslím na Tebe, jak se nám oběma dýchá.
Při modrém nebi pomalounku a jenom nosem nasávám ten ledový vzduch . Tys někam vyjel na hory, žes cestoval?
Kamio, hodně podobné úvahy jsem zrovna nedávno četla od jednoho dost informovaného člověka, který také přemýšlí, jak věci zlepšit.
Ano, politické strany už nereprezentují levici či pravici, nějaké myšlenky, jsou to jen skořápky pro ty, kdo chtějí výš k moci.
Kariérní řád pro úředníky je potřeba, to je pravda, ale obměna vedoucích představitelů, na úplné špičce, pomocí voleb je nutná.
Možná by řešení mohlo spočívat v razantním posílení prvků většinového volebního systému.
Volit lidi a ne strany; na podobném principu jako probíhají volby do Senátu - tam se sice také volí strany, ale přece jen kandidáti jsou tam více za sebe... tohle by bylo třeba posílit.
Zuzi, teď jsem nechytil, zda to myslíš ironicky... já nemyslel v žádném případě návrat k despotismu, ty ministry a podobně bych viděl jako obyčejný pracovní poměr s pracovní smlouvou, jasnou odpovědností, kontinuitou a tabulkovou mzdou. Třeba by veřejná kontrola takového člověka, který by tam chtěl legitimně vydržet na takovém pracovním místě, byla daleko jednodušší, než dnešní systém politických lobbyistů a politického cyklu, který nás stojí spoustu peněz... jistě, úplně domyšleno to nemám, ale to jsem v článku uvedl:-) Proč tedy nevybíráme policejního prezidenta ve volbách? Když je to jeden z nejdůležitějších představitelů subjektu uplatňujícího veřejný zájem...? ;-)
Buteo, děkuji:-) Doufám a věřím, že odvalením povinností, které mi nepřináležejí a zjedodušením několika komplikací v životě se mi podaří býti zde častěji, než jsme v poslední době býval. Máš pravdu, tyhle dvě překážky jsou ty nejtěžší... možná by to šlo postupně, metodou pomalého per partes, asi tak, jako to s námi dělají politici v případě experimentu zvaného Evropská unie. Ona žába, když ji hodíš do studené vody a tu pomalu zahříváš, neucítí, že se vaří. Až se uvaří docela. Když ji hodíš do horké, uteče... Nene, nevyjel jsme na hory, jezdívám díky drahému palivu do práce častěji veřejnou dopravou a začíná se mi to líbit. Nemusím dávat pozor a můžu trochu fantazírovat;-) jak se dýchá? No, máme tady o pár stupňů větší zimu, než v celé ostatní republice, ale mi to nevadí;-) Inverze tady bude za pár dnů, pak se to snad profoukne... Aktuálně mám za oknem minus 13. teď se hodí zásoby dříví, co? Panelákoví obyvatelé neznají, já sem tam vypomůžu kamarádovi, co mají domek zrcadlově za Ostravou;-)
Chris, koukni na mou reakci na Zuzi, tam je odpověď. Většinový systém... nejsem si jistý, zdali je to to pravé ořechové. Ale pravdu má i Buteo, že když se tam nějaký zbubřelec pak dostane, jak a na základě čeho ho pak dostaneme odtamtud? Já nevím. Připomíná mi to vyhánění čerta ďáblem a opačný směr jako ďábla čertem... TAk nevím :-D
Zamítá se! :p Poblitici jsou obchodníci s nadějí. Takhle by se stali obchodníky s beznadějí. A to se mi fuckt nelíbí... že by třeba v našem kraji seděl definitivní hejtman Rath. :-i
Teo, právě kvůli takovým! Takový DrahoRath by neměl vůbec šanci se na takového fleka dostat, jelikož by v tym přypadku musel postupovat v úřadu od píky. Skutekně! :-) A nemohl by takový člověk sedět na více židlích najednou...
No jo, ale kde má píku takovej prezident? Nebo ministr financí, t.č. vystudovanej chemik?
Prezident svoju píku nemá, tam by musely být volby "z lidu", pěkně po internetu. A kde ju má ministr financí? To bysme se měli hluboce zamyslet... Stejně jako ministr sociálních věcí, že jo. Kolik budou důchody a kolik invalidní důchody... ale i to je spíše "úřednická" práce, přece kde nic není, čert nebere a tak když nevyrobíš deficit, tak pořád hospodaříš s tím, co vybereš. A když se chvováš jako řádný hospodář, tak jako my všichni "ve svém"... jak říkám, domyšlené to není, ale chtělo by zjistit, jestli tahle úvaha má nějaké limity;-)
Dobrá myšlenka, ale když ne dřív, tak nejpozději na postu ministra by takový člověk musel vykazovat aspoň nějakou kreativitu. No a ta by i přes jeho apolitičnost vždycky nutně musela vykazovat nějaký politický směr. A kdo by hodnotil, jestli tímto směrem může pokračovat nebo ne? Prezident, nebo referendum? A do jakého stupně by mohl rozhodovat sám? Když do žádného, pak budou všichni jen plnit jednou dané povinnosti a kdo vyčouhne, jde od válu...
Mno jo, Rowdy, to bude asi drobný problém. Asi bych to řešil stejně, jako se řeší strategie a strategické a taktické řízení firem. Musel by existovat nějaký apolitický subjekt, který by určoval strategické řízení a strategický rámec směřování. Ono by to šlo, bez ohledu na nějakou "politiku", deklarovat toto lze i bez příslušnosti k nějaké straně. A k tomu už je opravdu potřeba jakési abstrakce a vizionářství, to je fakt. No a tento by pak měl za úkol efektivně a s co nejvyšší přidanou hodnotou pro společnost strategii uskutečňovat... co? ;-)