27.08.2007 Rajecké rapsodie II.
Co, kde, jak aneb První kroky lázeňského pionýra.
Pokoj 335, ubytovna (lázeňský dům) Skalka, lázně Rajecké Teplice . Náš dočasný desetidenní domov.
Dvě postele, televize, rádio, budík s LCD (tohle je super věc v noci), kombinačka záchoda se sprcháčem. Nade dveřmi ve stropě reprák, ze kterého bylo možné mezi osmou ráno a desátou večer poslouchat přepestrý výběr jedné slovenské stanice (rádio Zet) otočením knoflíku na zdi, ne nepodobném knoflíkům, které znáte ze třídy ze základky na pouštění školního rozhlasu. Standardní luxus nebo luxusní standard. Budovu LD Skalka vlastní naše České dráhy. Budova prošla rekonstrukcí, záchody a umývárky na chodbě byly rozklonovány a přesunuty na pokoje. Příprava pro ledničku, lednička ovšem nikde. V suterénu malý, ale poměrně dobře vybavený lékařský trakt – ordinace lékařů, sesterny, laboratoř. Dva výtahy a několikero schodišť.
Vybalili jsme si s Bobem věci, tedy až poté, co proběhla licitace o skříňky a postele ve stylu "Hele, vůbec se k té skříňce nešikuj, Bobe, protože tahle mi odteďka bude říkat "pane". A tady do téhle si narvi třeba trávu pro králíky...!". Po umístění osobních propriet na místa k tomu dočasně určená jsme se vydali na první lázeňsko-kolonádní obhlídku. Závěr? Rajecké Teplice jsou pro pěší turistiku naprosto ideální. Všechno je v dosahu několika málo minut, maximálně čtvrthodinky laxní lázeňské chůze. Malebné fontány, květinová lože poskládaná do různých obrazců. Tady by si to Čagi s Luckou pěkně zkritizovaly, zahradní architektky (fakt nevím, děvčata, jestli tam někde taky byla křídlatka:) To je ale divné slovo – "architektky" ... to "ktk" uprostřed ... no nic, pojďme dále na pochůzku:)
Malá parodie na ostravskou Stodolní – padesátimetrový úsek od LD Aphrodité po turistické informační centrum spojené s prodejem nejrůznějších kýčů (od dřevěných domků s nápisem "Vitajte v Rajeckých Tepliciach!", přes různé přívěšky a tretky až po smesici kulatých lázeňských oplatků), přiléhající ke komplexu tří restaurací, kterým uprostřed vévodí restaurace Encián. Malá a lehká hádanka pro blogové auditorium – co tohle slovo znamená? Mi to teda zní jako druh slovenského kozího sýra;)
Pak volný přechod do komplexu LD Velká Fatra s dalším nepravidleně obstřikujícím fontánním zázrakem. Ty terasy nahoře, které přináležely k pokojům, to už bylo i na mě moc a měl jsem co dělat, abych nezelenal moc veřejně. Ve Velké Fatře fungoval jediný (mi známý) noční bar Škorpión (ST=hudba 60.,70. a 80.let, ČT=Karaoke show, PÁ+SO=diskotéka).
Lázeňský dům Aphrodité – klenot mezi všemi ostatními lázeňskými objekty. pro někoho možná kýčovitá, ale pro mě poměrně věrná a tedy půvab nepostrádající replika římských lázní. Častý cíl našich pragúljok i všech lázeňských procedur.
Na jedné z restauračních teras bylo možné k mému velkému překvapení místo Smädného mnicha nebo všudypřítomného soudruha Šariše najít klenot severomoravských polí – Ostravar. A za lidovou cenu 24 SKK (předesílám, že jsem jej oproti původnímu plánu za celou dobu neochutnal). V parku za "domovským" LD Skalka stavební ruch. Těžká lázeňská pohoda s těžkými stavebními stroji. Pokládka teplovodních kabelů – vyhřívání trávníku za LD. Od osmi ráno do osmi večer tam česká stavební firma jela od nevidím do neslyším (leckdy doslova). My jsme měli naštěstí okna na opačnou stranu, na sever. Což bylo sice výhodné kvůli hluku, ale naprosto nevyhovující v případě sušení čehokoliv, hlavně zmoklých svršků, o čemž bych mohl vyprávět ságy... (jako největší pitomost se nakonec ukázal můj úspěšný pokus o praní propocených triček z posilovny:). Za Skalkou jednokolejka, po které jezdil pójezd, který jsem si pracovně nazval "Rajecká strela" – vlak složený ze dvou vozů, který provozuje ŽSR a který jel s vypětím všech sil asi třicet kiláků za hodinu. Na nádraží automaty na výdej jízdenek, které je potřeba si ve vagóně označit. Tramvajová paralela.
Ještě bych neměl zapomenout na jezero, obklopené upraveným parkem, kterému vévodí restaurace "Rybárska bašta" a kde je za středně progresivní obolus k dispozici člnkovanie a za velmi progresivní obolus pak i projížďka s vodníkem. Dodnes jsem nepochopil, jestli ten zelený pajtaš jezdí na té lodičce a kváká platičům do pádlování nebo bude na platící jukat odněkud z jezera, oděn do zeleného akvalungu s chomáčem žabince na hlavě. Park byl hlídaný hlídačem parkoviště u Aphrodité – kumulovaná funkce. Když nás odtamtud přišel v jednu v noci upozornit, že ve dvě se park zamyká, měl již značně naváto. Blábolil, ovšem důrazně a s vnitřním přesvědčením – asi jako uvědomělý soudruh na konci prvomájové oslavy pod stolem. Kdyby mluvil maďarsky, tak by to vyšlo asi nastejno – snad jen ten kenyer nebo virág bych mu rozuměl...
Komentáře
Afrodité zklamalo tím svým umělým mramorem a malým Davidem s bederní rouškou:-))
tktktkt, ktktkt a potom tkttkttkt a ktkktkktk (nemluvě o d, g apod...) jsou doslova esenciální shluky hlásek, kterými se na dechy (třeba zobcovky) hrají extrémně rychlé pasáže... říká se tomu dvojitý resp. trojitý jazyk (třeba tu http://www.youtube.com/watch?v=tcp164LBWfQ)
V osamělých ulicích a na odlehlých místech jsem se něco naktktkal... :o] (Bohužel to jde hodně ztuha, kor když se k tomu ještě mají přidat prsty...)
Móóóóc útulnej kutlošek, lepší než na oficiálních tiskovinách :-)
čagi, to umíš perfektně:) Nebyl to náhodou David s malou bederní rouškou?
zcr, proto nehraju na zobcovku ani na podobné nástroje. Já tak akorát kytaru a to ještě před hodně navátým publikem;)
R., kutlošek super, na těch oficiálních jsem jej taky nenašel;) Asi aby si kvůlivá němu někdo nedal do držky:)
Něco k : Orgován je česky šeřík a encián je hořec i v maďarčině. Pan Encián byl snad první majitel ještě za Uherska /dědko vraveli/.
Bar ve Velké byl můj první v životě a pražský frajer tam pěl, že žralok zuby má jak nože /jó 1957/, a holky omdlívaly a mne bylo k půlnoci blivno. Divím se ,že to ještě stojí.
Kousek nahoru na jih proti proudu Rajčanky s pstruhy, tam kde na obzoru se tyčí Klak, jsou v Rajci termální bazény a koupalisko v Rajeckých už asi zrušili, bylo to kousek od Tvého lázeňáku směr Žilina. Za mých dob tam jezdila v létě celá Žilina a mašinka mívala o víkendech i 5 vagonků.
Jinak uvnitř těch veškerých zařízení jsem nikdy nebyl. Hezké fotky.
buteo, nezklamal jsi:) Odjakživa hořec a orgován jsem si dělal šprťouchlata z mých slovenských spolužáků na hvězdárně, jak říkají "šežííík", řeřichu jsem nezkoušel, aby nehledali jazyk po celém Hurbanově:) Termální koupaliště tam je i dnes s novým minigolfem a antukovými tenisovými kurty, kde jsem se proběhl, ale počasí bylo skoupé ma tak jsem to koupaliště nevyzkoušel ani jednou, ač vypadá poměrně obnoveně. Úžasné jak jsme se sešli ve třech souřadnicích v baru ve Velké. Popíšu, co se tam pak večer dělo;-) Pstruzi jsou velcí a jsou stále u všech můstků..:)
Díky za info. Jen fotka se svatým s dvojkřížem nevím odkud je.
buteo, to je záhada, co? ;-) Ta se povedla, však mě taky stála dost energie a mladické nerozvážnosti:)) napovím: Dvojsoší Cyrila a Metoděje...
Tak jo:) Žilina - dvojsoší svatého Cyrila a Metoděje před stejnojmennou katedrálou, foceno z kamenného ochozu katedrály (skoro u chodníku a z dost krkolomné pozice, aby to byl přesně ten záběr) - směrem na náměstí Andreje Hlinku.. :)
http://zilina-gallery.sk/index.php?/category/60